1. soutěž

Seděla jsem u stromu, který jsem nikdy neviděla, byl ozdoben různými ozdobami, zářil jasněji než všechny jiné stromy. Rozhlédla jsem se po okolí, uviděla jsem člověka, poté mi došlo - musím zmizet. Proměnila jsem se v havrana a letěla co nejdál od přístavu lidí, dívala jsem se stále na přístav. Nevšímala jsem si kam letím a narazila do stromu. Vypadal jako ten předešlý. Pak jsem zahlédla dřevorubce kácející stromy, vykáceli půlku lesa kvůli Vánocům, jen tenhle tu nechali. Byl nádherný.

(Nic lepšího mě o Vánočním stromu nenapadlo)

Byla tehdy chladná zima. Hodně sněžilo. Byla mi zima. Nemohla jsem lovit, protože venku nebylo ani živáčka. Do vánice mně ale vyhnal divný zvuk. Zrychlila jsem, abych neumrzla. Vše se mi zdálo zasněžené takové divné, takové jiné. Všude bílé závěje. Běžím tak po krajině, když narazím na louku. Je na ní více sněhu než jinde v okolí. /To je asi tím, že jsem byla v lese/, pomyslím si. Ale nakonec tu myšlenku zaženu, protože uvidím dřevorubce, kteří kácejí stromy. Rychle se schovám do nejbližší závěje a čekám, až odejdou. Jen co se tak stane všimnu si, že tam nechali jeden strom. Byl hezčí jak všechny ostatní. Blíž ale nejdu, protože k němu běží zajíci a dávají na něho všelijaké mrkve a ak podobně. A na vrch dají velkou šišku. Za chvíli přiběhnou další lesní zvířata a taky na strom něco dají. Nedovedu si nevšimnout, že ted vypadá líp jak předtím. Seberu odvahu a jdu blíž. Kupodivu nikdo neběží pryč, že jsem se tam tak z nenadání objevila. Nedělám si s tím hlavu a lehnu si pod strom. A tak zdobíme tento strom v tuhle zimní dobu každý rok. :)

Byl jednou jedem strom byl tam les ale dřevorubci visekali celej les kromě jednoho.A uněj ležela bílá vlčice jménem roky pak jí našla vlčice Siathiel a oslovila ji.Můžu si lehnout.