1. Mám maso

2. Mám dva mazlíčky: Ukivata, Ocelot

Přijmuto :)

Šedý vlk otevře oči a párkrát zamrká, když ho oslepí sluneční svit. Po pár vteřinách si jeho oči navyknou světlu a on se usměje. Je nádherné ráno. Vyskočí proto na nohy a začichá do větru. Když necítí nebezpečí, zamžourá do slunce a pak se zadívá do země na své tlapky. "Hele..mravenec." zamumlá si pro sebe a zazubí se. Ani neví proč, zkrátka jen proto, že je tam mravenec. Poté zatřepe hlavou, až se mu do očí spadá podivná modrá hříva a zívne si. Lidé by tuto hřívu nazvali zřejmě "ofina", nebo "patka".
Vzpomene si, že měl žízeň, jde tedy pomalým krokem k nevelkému jezeru, které zde dokresluje romantický dojem tohoto údolí. Tam se pomalu, rozvážně napije a pak do vody skočí. Je to skoro plánovaný pád, spíše než skok. Chvíli se jen tak plácá na mělčině, poté zahrabe tlapami a pustí se do hlubších vod. Brzy už nedosáhne na dno, nicméně plave dál. Potřebuje se protáhnout a také nechce, aby v těchto prolenošených dnech ztratil svou sílu. Ne, že by byl někdy nějak obrovitánsky silný, nicméně na jeho velikost to bylo dost a on nechtěl i to málo svalů ztratit. Doplaval tedy až na druhý břeh, kde se vyškrábal na skalnatý svah, z kterého přelezl na malou plošinu. Mohutně se otřepal, až létala voda na všechny strany a rozhlédl se po 'svém' údolí. Nikdo nikdo, prázdno. Krása.
/Co budu dělat dnes?/ zapřemýšlel. Válení u vody už ho moc nebavilo. Ještě chvíli se rozmýšlel, pak si vzpoměl na úkol, který alfa Syathiel zadala. Povýšení na deltu. /No, proč to nezkusit./ usmál se pro sebe a začal se škrábat do dalšího kopce. Když vylezl až nahoru, rozhlédl se po krajině. Žádné nebezpečí nespatřil. Pomalým krokem došel až k lesu, kde začal větřit a po nedlouhé chvíli ucítil stádo vysoké zvěře. Rozběhl se tím směrem, až dokud nebyl úplně blízko, pak se začal plížit. Plížil se kolem malé mýtiny, na které se páslo několik srn a dva jeleni, netušíce nebezpečí, pocházejíce od šedého vlka.
Vyhlížel kořist, nějakou starší srnu, co by nedávala pozor, či nějakou nemocnou, co by se nechala lehko skolit. Nakonec zariskoval a vyběhl z křoví, čímž všechny vyplašil. Všechna zvířata se okamžitě rozběhla jako na povel do lesa a běžela jak nejrychleji uměla. Věděla, že jinak přijdou o život. Isamu však na nic nečekal a také se sprintem rozběhl, chtěl srnu ulovit, stůj co stůj. Záviselo na tom jeho povýšení. Navíc se chtěl alespoň jednou pořádně najíst, myší a ryb už měl plné zuby. Už po pár prvních metrech si všiml, že jedna srna zůstává pozadu. /Super!/ zavýskl si v duchu, nezmírnil však tempo. Když už srna zaostávala čím dál tím více a zdálo se, že už moc nemůže, předběhl ji a zatarasil jí cestu. Zmatená srna se zastavila a vyděšenýma očima pozorovala šedého lovce. Ten začal obcházet kruhu kolem, ona se začala otáčet za ním, pozorujíc každý jeho pohyb.
Zničeho nic Isamu přiskočil ke srně a zakousl se jí hluboko do krku, čímž zmáčkl průdušnici a srna se začala dusit. Po malé chvíli zmítání se, ve vlčím seření ochabla a klesla k zemi. Pak se již přestala hýbat, život z ní pomalu vyprchal. Vlk zvedl zakrvavenou tlamu a podíval se do srnčiných mrtvých očí, jež byli široce rozevřené. "Každý jednou musíme zemřít. Promiň." zašeptal.
Pak popadl zadní nohu do tlamy a táhl svou košist k jeskyni, kde bydlela alfa. Cestu mu sice znepříjemňovali kořeny stromů, vysoce vytrčené do vzduchu, kameny, ale nakonec srnu dotáhl až k alfě. Černá vlčice vyšla z jeskyně a modrozelenýma očimo zhodnotila kořist. Teď již jen čekal na její odpověď.

Um, omlouvám se! Nevšiml jsem si, že tady jsou mise :/ Prostě..tohle mělo být do povýšení na deltu, pokud se nepletu.. Občas jsem vážně moc zbrklý, ještě jednou se omlouvám... :|

Nevadí, já by jsem si to také spletla xD, jinak přijmuto :).

Mockrát děkuji :33

Probudím se brzo ráno. Probudilo mně kručení v břiše. Mrštně se zvednu. prvně se ujistím, že Tara ještě spí. Když zjistím, že má ještě půlnoc seskočím ze skály, kde máme úkryt dolů do údolí. Procházím se nějakou dobu v lese. /co bych si tak asi mohla.../. Uvidím před sebou stádo. /tam ten jelen/, pomyslím si a pozoruji vůdce menšího stáda. Olíznu se. Čekám, až se dostane ke mně a poté na něj skočím. Zakousu se mu do hrdla a poté ho pustím. Po chvíli se přestane hýbat. Všimnu si dvou srn, které se nedostali včas do úkrytu. jedna se tam zasekla a ta druhá jí pomáhala ven. Proto skočím po obou zároven. Zakousnu se prvně do jedné a potom do druhé. Nakonec jsou mrtvé i ty dvě. Dotáhnu je k jelenovi, vemu i jelena a jdu s nimi do svého úkrytu. Tara se už probudila. I Ocelot s Ukivatem už jsou vzhůru. Jen co ty tři pustím na zem, oba se na ně vrhnou. Později i já...

Ležím na louce a pozoruji oblohu. Začínám se nějak moc nudit. /chtělo by to něco dělat/, pomyslím si a zvednu se. Jdu víc k lesu, kde by mohla být nějaká kořist. Jen co tam dojdu, jsem zklamaná. Nikde ani veverka. /tak co budu teda dělat?/, povzdechnu si. Jen tak poflakovat se mi nechce. Zahledím se do lesa a k mému údivu se tam objeví srna. Oblíznu se a přikrčím. Moje bílá srst mezi těmi kytkami není zkoro vidět. Počkám, až přijde blíž a poté na ni zkočím. Srna neměla nejmenší ponětí, co na ni číhá a taky neměla šanci se mi ubránit. Po krátkém zápolení se srnou si ji pyšně táhnu ke smečce. nakonec ji předám naší alfě Syathiel.