Jméno: Syathiel
Druhé jméno: Stín Minulosti
Práce ve smečce: Vůdce
Wm: 2150Wm
Ws: 30Ws
Hodnost: Alpha
Dovednosti:
Inteligence: 3
Rychlost: 2
Výdrž: 1
Schopnost: 2
Magie: 1
Odvaha: 4
Síla: 1
Pohlaví: Samice
Věk: 4 Roky
Schopnost: Voda, Země, Vzduch
Magie: Změna podoby /1/
Povaha: Milá a přátelská vlčice, zábavná a někdy i tajemná. Je s ní vždy legrace. Každý den se ji něco musí stát - Např. nabourá do stromu, spadne do ledové vody, snaží se přeskočit keř ale místo toho do něj spadne, spadne do potoka a podobně. Má radši světlo a dobro než zlo a temnotu. Nesnáší lhaní a podvody. Má ráda stíny lesů, pravdu a svou smečku, kterou nikdy neopustí, bude ji chránit do konce svého života. Někdy si tvrdohlavě jde za svým osudem, někdy si potichu přeje ať zase potká svou rodinu, kterou už nikdy neuvidí, pořád chce jít za svým snem který se nikdy nesplní ale ona věří, že se sny plní. Je spíše samotářská než společenská, nebojí se života ani osudu. Nesnáší souboje a krev, umírání, mrtvé tělo jakýhokoli zvířete. Má ráda všechna zvířata, stromy, trávu, květiny a vše živé. Někdo o ní dokonce říká, že by měla mít schopnost země, zatím se u ni takto nestalo. Nikdy nikoho nepomlouvá ani nepomlouvala, nepovyšuje se nad ostatnímy, nelže ani v případech že je to potřeba, vždy mluví pravdu. Má ráda sníh, ticho, noc, vodu, zemi, vzduch ale nenávidí oheň který vždy vše spálí. Nesnáší velké vedra, blesky a vše okolo ohně a blesků. Ráda vyje na měsíc, každý úplněk někam tajně odejde výt na měsíc nebo se potulovat v měsíčním svitu. V bouři se vždy schová do nějaké nory nebo jeskyně ve které nejsou ještěrky, ze kterých má největší strach, protože vypadají divně a myslí si že to jsou nějaký démonní ještěrky které sem spadly z nebe, protože věří na bohy a vždy když nějakou ještěrku uvidí začne vyvádět, Pokuď je v lese tak z narazí do stromu a ještěrka ji mezitím uteče, na louce začne před ještěrkou zdrhat, to samé na ostatních místech kromě lesa. Každý kdo ji potká jak utíká před ještěrkou nejspíš dostane záchvat smíchu. Ráda loví a zkoumá okolí. Vždy když se přemění má jinou povahu.
Minulost: Zmateně jsem chodila před svou norou, pořád jsem slyšela vlčí vytí a něco mě nutilo abych se rozeběhla do neznámého místa které jsem viděla ve svých myšlenkách nebo spíš - To byli cizí myšlenky, myšlenky které někdo dal do mé mysli. /Co když se něco blíží ?/ Pomyslela jsem si a snažila se zamyslet co by se mohlo blížit a kde to právě probíhá nebo zda se to blíží ke mě. "Syathiel !" Uslyšela jsem známý křik, "Leo !" Vykřikla jsem, když jsem rozpoznala křik, přede mnou se oběvil bílý vlk se smaragdově zelenýma očima. "L-Leo c-co se stalo ?" Řekla jsem při pohledu na jeho krvácející nohu, "Napadli smečku ! Tvůj otec a matka právě bojují ! Musíš s bojem pomoct !" Vykřikl Leo a zhroutil se na zem. Rozeběhla jsem se po kapkách krve které Leo ztratil, /To dává smysl, místo které jsem viděla v mysli poznávám i když to nebylo moc bezpečné místo, mí rodiče tam byli na hlídce společně s několika vlky !/ Pomyslela jsem si. Doběhla jsem na místo ke kterému mě zavedli kapky Leovi krve a opravdu ! To místo jsem znala, všude kolem mě byla krev, najednou se mi v myšlenkách objevilo zvíře které jsem po chvíli uviděla - byli to ještěři o trošku větší než vlci, dokázali stát na dvou nohou a byli přezdíváný ,,Liloniové". "Tajemná Záře !" Vykřikla na mě má matka, Safir. Její výkřik jsem však ignorovala, rozeběhla jsem se za jedním z velikých ještěrů a pevně jsem mu stiskla chlupatou tlapu. Ještěr mě odhodil stranou a já skončila na pevné zemi, tlapka mi krvácela ale já bolest nevnímala. Vnímala jsem spíš toho kdo skočil na ještěra který mě odhodil, Byl to šedý vlk s černo-červenou dalo by se říci hřívou u krku, měl žluté oči a já jsem ho poznávala. "Ai ! Jsi v pořádku?" Ptal se mě a zakousl se do velkého ještěra. "Corsaire, jsem v pořádku." Odpovím mu, poznala jsem ho už na první pohled. Postavila jsem se a snažila se mu pomoct. Jenže pak se objevili lidé a na vodítku měli psy. Celá smečka se rozutekla, jenže Liloniové stihli nějaké vlky ze smečky zabít a lovci některé chytit. Mezi nimi byla i moje sestra, matka, otec a dokonce i Corsaire. Nevěděla jsem co dělat, byla jsem nejspíš poslední ze smečky, co je ještě v území. Rozutekla jsem se pryč, se slzami v očích a přemýšlela jsem kam běžet. Přede mnou se ale objevil veliký ještěr, přesně ten kterého jsem kousla do nohy. Stiskla jsem ještěra do nohy, ten ale se mnou praštil o zem (Stál na dvou nohou). Pak mě škrábl přes oko, cítila jsem bolest v noze, v oku ale i v boku. Pustila jsem obrovského ještěra ale ten mě stačil odhodit daleko od něj. Ležela jsem na pevné zemi, okolo mě bylo plno krve, věděla jsem, že krev je má, proto jsem zavřela oči a usnula jsem.
--Další den--
"Syathiel ! Vstávej !" Uslyšela jsem známý hlas, otevřela jsem oči a uviděla skupinu vlků kolem mě. "Fly, Leo !" Vykřikla jsem, bylo to jako zázrak že Leo žil. "Jsi v pořádku ?" Ptal se mě Leo, bílý vlk se smaragdově zelenýma očima. "Jsem." Zalhala jsem a snažila se nevnímat menší bolest. "Krvácíš !" Vykřikla Fly a začala mi olizovat rány. Ohlédla jsem se na keř a uviděla v něm žluté oči, "Pozor !" Vykřikla jsem, zvedla se ze země, rozeběhla se proti žlutým očím a pevně se zakousla do toho něčeho těla. Tvor mě však odhodil a já jsem poznala že je to ještěr, co se krčí v keři. Skupina asi pěti vlků po tvorovi vystartovala a já se strachem rozeběhla pryč, za mnou bylo slyšet kňučení a já tušila, že tam jsou i lidé. Doběhla jsem až k nějakému temnému lesu, ze kterého se ozívali zvuky nahánějící strach. Já se však nebála a vkročila jsem do lesa, zvuky byli hlasitější. Uslyšela jsem křupnutí větve, otočila se na místo kde křupla ale nikdo tam nebyl, na zemi ležela jen malá větvička. Z keře se vynořila vlčí smečka, černý vlk, nejspíš alpha smečky na mě skočil a já zůstala ležet na zemi. "Kdo jsi ?" Ptal se šedý vlk s modrýma očima. "Syathiel - Tajemná Záře." Odpověděla jsem. "Corsaire, nech ji." Řekl šedý vlk, černý vlk mě pustil. "C-Corsaire ?" Ptala jsem se, "Ano." Odpověděl černý vlk, "Syathiel ? Jak jsi ten útok přežila ?" Ptal se mě Corsaire, "Utekla jsem, a ty ?" Ptala jsem se, "Já také, jen jsi si myslela že jsem mrtví." Odpověděl Corsaire a já si všimla dalších známých vlků, "Leo, Fly, Carriio !" Vykřikla jsem a rozeběhla se k nim. Náhle jsem uslyšela křupnutí silnější větve a kroky. Otočila jsem se na místo kde byli naposledy slyšet kroky, ale přestaly. Z keře se vyřítil Nukion, nejvzácnější stvoření na světe, ale stejně rychle jak se objevil, zmizel. Pak jsem v keři uviděla červené oči, z keře se vynořily vlci, vlk ve předu, nejspíš alfa okolo nás udělal oheň, vlk za ním mě svázal kořeny, ostatní vlci z jiné smečky uhasily oheň a začal boj dvou smeček, já jen nehybně ležela na zemi a dívala se jak má smečka rychle prohrává.
--Po jedné hodině--
Celá má smečka byla mrtvá na zemi, alfa z jiné smečky přišel ke mě, zavřela jsem oči a myslela jsem si že je to můj konec, najednou se z keře vynořila nádherná bíla vlčice, stála přede mnou v bojové pozici a krutě vrčela na alfu jiné smečky, další boj.
--Po dvou hodinách--
Bílá vlčice ležela na zemi s těžkými zraněnímy, zbyl poslední vlk z neznámé smečky - Alfa, Bílá vlčice se doplazila ke mě a rozkousla kořeny, postavila jsem se a varovně vrčela. Alfa vlk zavrčel, stoupla jsem si před vyčerpanou bílou vlčici a postavila se do bojové pozice, věděla jsem že toto bude můj konec, vlk se postavil do bojové pozice, máchal ocasem a vrčel, svalila jsem ho na zem a zakousla se mu do krku, vlk se mi také zakousl do krku a svalil mě, nevěděla jsem co dělat, toto byl můj konec. Mýlila jsem se - z keře se vynořila nádherná šedá kočka s bílo-modrýma očima, vytáhla drápy a zaútočila na vlka, kočka se mu zakousla do krku, po chvilce vlk ležel mrtvý vedle mě. "K-Kdo jste ?" Ptala jsem se vlčice a kočky, "Aissen." Odpověděla vlčice, "Cantei" Řekla kočka a sedla si vedle mě. "Proč jste mě zachránili ?" Ptala jsem se, "To je na dlouhé vyprávění." Odpověděla Cantei, položila na mě tlapku, která se rozzářila a má zranění zmizela, to samé udělala u bílé vlčice. "Ok, povím vám ten příběh, tedy svojí minulost. Kdysi jsem byla v kočičí léčitelské smečce, pátraly jsme po zraněných ale z keře se na nás vyřítila vlčí smečka, stejná která napadla vás, Syathiel a mou sestru Aissen, jen jich bylo více. Léčitelská smečka zemřela pod drápy alfa vlka, krev byla všude a jediná která přežila jsem byla já, šance že vyhraji byla nulová a proto jsem vzlétla k obloze, prohlížela jsem si stromy poskvrněné od krve, zemi dříve neposkvrněnou od krve, vše se změnilo, tušila jsem že přišel čas abych změnila svůj život a celý svět, místo toho abych znovu našla nějakou léčitelskou smečku jsem se chtěla pomstít vlčí smečce Xantiose, alfa vlka který na vás útočil, nakonec jsem objevila Xantiose i svou sestru, která by jistě nepřežila. Konec." Řekla Cantei, rozeběhla jsem se k třem stromům vedle sebe, které byly docela blízko a lehla si, Aissen a Cantei šli za mnou a také si lehli, byl čas si odpočinout. Na oblohu se pomalu začal ukazovat měsíc, pomalu jsem usínala. Po chvilce jsem se ale probudila, bylo docela chladno a já nemohla spát, pořád jsem slyšela jak někde křupe větev a jak se hýbe keř. Z keře vyskočil rudý vlk - nejnebezpečnější vlk, *Už toho mám dost* skočila jsem po něm a zakousla se mu do krku a po chvilce zemřel. Aissen na mě tupě zírala a Cantei pomalu šla k tělu mrtvého rudého vlka. "J-jak jsi to dokázala ?" Ptala se nechápavě Cantei, "To není možné." Řekla Aissen, "Ani nevím." Odpověděla jsem, "Něco cítím." Řekla Aissen, Z keře se vyřítila vlčí, psí, liščí, kojotí a šakalý smečka, bylo jich více jak třicet, bylo jasné, že zemřeme, "Utečte, zdržím je." Křikla Cantei a zaútočila na šakala, který po chvíly spadl na zem. Já s Aissen běžela pryč, co nejdál, pak jsem se zastavila, všude bylo ticho, ani šumění stromů nebylo slyšet, rozeběhla jsem se zpátky. Po chvilce jsem byla u místa kde se odehrála bitva, bylo tu plno těl šakalů, vlků, psů, kojotů a lišek, poté jsem uviděla Cantei. "Cantei !" Křikla jsem, přiběhla jsem k ní, byla celá zakrvácená a nehybně ležela na zemi, "Ne ! Cantei !" řikla Aissen, když si všimla těla Cantei. "Měli by jsme jít." Řekla jsem, "Já Cantei neopustím" Řekla Aissen, rozeběhla jsem se pryč se slzami v očích, nepřestávala jsem běžet.
*O 2 hodiny později*
Zastavila jsem se, slunce pomalo začalo vylézat na oblohu a já opět něco uslyšela, pak jsem uviděla veverku běžící do neznáma, rozeběhla jsem se za ní a po chvilce uviděla divné místo s čistě bílýma stromama a modrou trávou. Uslyšela jsem vlčí vytí, rozeběhla jsem se za vytím a po chvíly uviděla vlčí smečku, přišla jsem k alfa vlkovi který se na mě díval modrýma očima, "Co potřebuješ ?" Řekl alfa vlk klidným hlasem, "Chtěla bych se přidat do smečky." Řekla jsem, "Jsi tu vítána, mimochodem, jsem Atien, alfa vlk smečky, "Já jsem Syathiel." Řekla jsem a šla prohlídnout teritorium smečky, pak jsem ale uviděla divnou vlčici, byla bílá a okolo očí měla černé skvrny, ocas měla na špičce černý a dívala se zelenýma očima přímo na mě, šla jsem za ní. "Kdo jsi ?" Ptala jsem se jí, "Saien." Odpověděla, "Ty jsi tu asi nová, viděla jsem tě u Atiena, pojd za mnou." Řekla Saien a rozeběhla se pryč z teritorium, já běžela za ní.
*Po půl hodině*
Saien se zastavila, stála jsem na měkkém písku a přede mnou byla voda. Rozeběhla jsem se do vody, potopila se a uviděla divnou chodbu, vešla jsem do ní. Dívala jsem se na bílé kamenné zdi v kterých byly zapíchlé modře planoucí ohně, šla jsem dál, došla jsem až k modrému vlkovi, který se proměnil v kočku a začal na mě útočit, pak jsem se mu zakousla do krku a on zdrhl, pak se tam objevila modrá ryba, chtěla jsem utéct, ale ryby mě obklíčily, pak tam připlavala i chobotnice a přivázala mě ohnivými provazy k zemi (Jinak řečeno podlaze :D), "Kdo jsi ?" Ptala se mě chobotnice, "Syathiel, Stín Minulosti." Řekla jsem, ohnivé provazy začaly hořet, z chodby vytekla voda a uzavřely se východy. "Já jsem Orlen." Řekla chobotnice, zmizely ohnivé provazy a objevily se obyčejné provazy, které mě přivázaly ke zdi, snažila jsem se provazy rozkousnout, ale nepodařilo se mi to, modře planoucí ohně se více rozhořely a chodba se zmenšila, chobotnice a ryby zmizely. Objevil se tu vlk, o trochu větší než já, byl celí zrzavý, oči mu zářily žlutě a stále se více přibližoval, zastavil se až, když byl vedle mě, "Jsem Liviel." Řekl a začal rozkousávat provazy. Po pár minutách jsem zase stála na pevné zemi (Spíše podlaze :D), chodba se zvětšila, vchody se otevřely a do chodby natekla voda, "A ted už běž." Řekl Liviel. Chodba zmizela a já doplavala na břeh, celá mokrá, Saien tu ale nebyla. "Saien !" Vykřikla jsem, nic se neozvalo, najednou jsem uslyšela šustění, pomalu jsem začala couvat do vody, z keřů se vynořily lidé se sekyrami a puškami, jeden člověk vešel do vody, já použila svou schopnost a udělala jsem největší vlnu co jsem mohla, poté jsem vyčerpáním usnula.
*Další den*
Probudila jsem se na neznámém místě, byla jsem v kleci, uviděla jsem lidi, začala jsem vrčet a připravovala jsem se na skok, skočila jsem a nabourala do klece, skončila jsem rozpláclá na zemi jako přejetá žába a pomalu jsem se zvedala a vrčela na lidi, pak jsem se rozhlídla okolo sebe, uviděla jsem spoustu jiných vlků a-a mezi nimy byla i Saien. Pak jsem uviděla jak se sem přibližuje jeden z tich lidí, začala jsem na něj vrčet, člověk otevřel mou klec a dal mi něco divného na krk, pak mě za to něco divného chytl a někam mě odváděl, nakonec jsem se objevila v trochu větší kleci s jinýma vlkama, sundal ze mě to něco divného a klec zavřel. "Kdo jste ?" Ptala jsem se šedého a hnědého vlka, "Soren." Odpověděl šedý vlk, "Aion." Odpověděl hnědý vlk, "Nevíte jak se odtud dostat ?" Ptala jsem se jich, "Stačí otevřít tuhle klec a proniknout okolo lidí, už jsme to zkoušely ale nevyšlo nám to." Odpověděl Aion, Soren jen přikývl. Šla jsem k dveřím (nevím jak jinak to mám napsat) a hledala to čím se ta klec otevírá, našla jsem to, dala jsem pod to tlapku a pomalu ji zvedala, klec se otevřela. Zdrhla jsem z klece a proplazila se okolo lidí, jeden člověk si mě ale všiml, proto jsem se rozeběhla a lidé se rozeběhly za mnou, házeli po mě všechno možný ale já se skoro všemu vyhýbala a nepřestávala běžet. Lidé stále běžely za mnou. Jeden člověk mi hodil do tlapky drát s kousky kamínků a těžkým kamenem, drát se mi omotal okolo tlapky a já spadla na zem, pak se tu ale objevil Soren s Aionem a postavily se přede mně, Aion skočil na lidi a Soren se snažil odmotat drát z mé tlapky. Nakonec Soren drát odmotal, Aion zahnal člověky zpět. "Jsi v pořádku ?" Ptal se mě Aion, "Jsem" řekla jsem a podívala se na krvácející tlapku, zvedla jsem se a šla za neznámým pachem....
Vhzled: Černá vlčice s křídlamy podobnýma havranovi, červené oči, okolo ní vždy lítá červený prach.
Přeměna:
/1/
Vhzled: Bílo-zrzavo-černá vlčice s zelenýma očima, její drápy jsou velmi ostré jako meče a tesáky jsou ostré jako dýky.
Povaha: Sice vypadá jako přátelská, mírumilovná a klidná vlčice, ale je úplný opak. Když ji uvidíte je nejlepší zdrhat, protože by vás hned zabila, pokud si vás všimne, je nejlepší co nejrychleji zdrhat. Je to vlčice která nemá ráda nikoho ani nic, kromě temnoty a zla. Syathiel tuto přeměnu úplně neovládá takže se přemění kdy chce. Pokud okolo ní projdete, rychle zdrhejte co nejdál, aby vás nezabila.
