Jméno: Accalia
Druhé jméno: Měsíční svit
Práce ve smečce: Průzkumník
WM: 200
Ws: 11
Hodnost: Omega
Dovednosti:
Inteligence: 1
Rychlost: 1
Výdrž: 1
Schopnost: 1
Magie: 1
Odvaha: 1
Síla: 1
Pohlaví: Samice
Věk: 3 roky
Schopnost: Led
Magie: Telepatie
Povaha: Accalia je vlčice dobra, respektive se podle toho také chová. Je milá, milosrdná, moudrá, spravedlivá, přátelská ale ke všemu je strašně hodná. Miluje malá vlčata a vůbec, miluje všechno, co žije. Rychle si získáte její důvěru. Accalia si nechce dělat nepřátele, ona je jen čiré dobro, posel světla, ona bojuje proti zlu. Ne tesáky, ale inteligencí. Bojům se vyhýbá a pokud k boji dojde, používá k tomu inteligenci. Pokud ji někdo podrazí, straní se společnosti. Problém je ten, že je hodně slabá kvůli své postavě (má vyhublé tělo, prakticky jen kost a kůže i když pravidelně jí), tlapky má malé a výškově je hodně malá.
Minulost: Stáhla jsem ocas mezi nohy a uši k sobě, když na mně moje starší sestra Maha zavrčela. Mahy jsem se již od malička bála, byla vždy silnější a dominantnější než já. Navíc byla mrcha. "Jsi jen ostuda naší rodiny!" prskla. "Vždy sem byla lepší já" vrčela dál. "Ale inteligencí vedu já, čehož si otec váží" neodpustila jsem si svou drzost. "Přiznej si to, Maho, otec má větší náklonost ke mně, dokonce i syn alfa páru mi jednou řikal že se mu nelíbíš" zalhala jsem. "Kdyby tě jenom slyšela matka, ihned by jsi dostala!" "Jasné, a ty by jsi za taková to slova ke svaté matce dostala od celé smečky" usměji se. "Ty jedna .." chtěla se mi vrhnout po krku, když ji zastavilo hrubé vrčení, které neznačilo nic dobrého. Lehnu si k zemi a pozoruji mohutného černého vlka, Maha se jen usmívala. "Tati, Accalia mi zase nadávala!" lhala jako když tiskne. "Lhářko! To ty jsi tu urazila naši matku která je v nebi!" zavrčím na ni a stoupnu si, srst se mi zježila. Bylo mi jasné, že se Maha urazí. "Lže!" křičela. Uviděla jsem před sebou jen černou šmouhu a potom ostré tesáky v mém zátylku. Otec mně silně přitiskl k zemi. "Už tohle nikdy nechci slyšet!" zavrčel a zatahal mně za ucho. Maha raději utekla aby nedopadla hůř. Rychle jsem se otci vysmekla a utekla na louku. *Vždy jsem já na vině* vrčím. Na louce jsem potkala vlka, Faraie, sice byl Omega, ale přesto byl nejlepší. Obejmula jsem se s ním okolo krku. Farai ihned poznal že je něco blbě.
"Zase po tobě vijel?! To je nenormální! Stěžuj si Alfě!" přemlouval mně. "A aby jsem potom ztratila svůj post Delty? Omega je hrozné postavení. Ne" rozhodnu se. "To raději uteču!" vypísknu. "Pokud utečeš, tak jdu s tebou" řekl. Hned tu noc jsme utekli a ráno byli za horami a územím naší smečky. Čtvrt roku jsme se toulali, dokud jsme se s Faraiem nepohádaly, a oba se rozešli každý jinou cestou. Po pár měsících jsem narazila na tuto zemi.
Vzhled: Accalia je čistě bílá vlčice, jen tlapky má černé + okolo očí, uši a kousek ocasu má černý. Okolo krku má obojek. Oči má modro-zelené.
